Chameleon Hubert

Autorka: Pavlína Jurková

Pro děti od 5 do 9 let

Albatros

2026

Pro malé čtenáře, kteří mají rádi napětí, dobrodružství a zvířecí hrdiny. Příběh o ztraceném chameleonovi dětem ukazuje, že první dojem může klamat a že předsudky nám někdy brání poznat, jací lidé doopravdy jsou.

Pro děti, které se učí poznávat svět a zjišťují, že to, jak člověk vypadá na první pohled, nemusí vůbec odpovídat tomu, jaký doopravdy je.

Andělka a Tomík se právě přistěhovali do nového domu. Jenže sotva si začnou zvykat, jejich milovaný chameleon Hubert zmizí. Kam se poděl? Schovává se někde v domě? Nebo ho snad někdo odnesl?

Naštěstí potkají Péťu, který je připravený pomoct s pátráním. Jenže v domě bydlí samí zvláštní sousedé. Někteří vypadají trochu strašidelně, jiní záhadně a u některých si děti nejsou jisté vůbec ničím. Kdo z nich by mohl o Hubertovi něco vědět?

Při pátrání děti postupně zjišťují, že to, jak člověk vypadá na první pohled, nemusí vůbec odpovídat tomu, jaký doopravdy je. Dokážou překonat své předsudky a najít Huberta?

Koupit knihu

Zaujala vás kniha Chameleon Hubert? Objednejte si ji ještě dnes a pomozte Andělce s Tomíkem najít ztraceného chameleona.

Ukázky z knihy

Nahlédněte do příběhu

Přečtěte si ukázku knihy a pomozte dětem najít ztraceného chameleona.

Noví sousedé

„Babi, budeme mít nové sousedy!“ vtrhl do bytu Péťa.

„Pst! Teď ne!“ přiložila si prst ke rtům babička. „Pak mi to povíš, Petříku.“

Babička ho přijela hlídat, aby o prázdninách nebyl sám, když jsou rodiče od rána do večera v práci. Jenže když v televizi sledovala svůj oblíbený seriál s poručíkem Colombem, nebyla s ní žádná řeč.

Péťa jen mávl rukou, otočil se a běžel zpátky dolů před dům.

Byt v přízemí byl už asi rok prázdný. Vždy, když šel okolo, poslouchal, jestli někoho neuslyší. Někdy dokonce z legrace zaklepal na dveře. Představoval si, kdo by se do tak velkého bytu mohl přestěhovat. Přál si, aby to byl někdo, kdo bude mít hodně dětí. Klidně pět nebo i deset. On se s nimi skamarádí a budou si společně hrát, stavět bunkry a chodit na výpravy. A dnes se to doopravdy stalo.

Ráno před domem zastavil obrovský náklaďák s vysouvací plošinou. Z něj vystoupili dva stěhováci a začali do bytu nosit skříně, gauč, postel…

„Aspoň že je to přízemí,“ funěli, když se ve vchodu snažili vytočit s klavírem.

Péťa se nejdřív lekl, že se do bytu nastěhuje hudební skladatel. Nebo pianista! S tím by velká zábava nebyla. Určitě by každý den několik hodin cvičil. Anebo by vůbec nebyl doma, protože by koncertoval po celém světě.

Jenže před chvílí přijelo ještě jedno auto. Velká dodávka plná krabic a kufrů. A z ní vyskočil malý kluk.

Nejsilnější muž světa

Tomík odsunul kryt kukátka a podíval se ven. V kukátku spatřil obrovské rýhované oko, které se dívalo přímo na něj! „Aááá!“ vykřikl. Maminka mu rychle zacpala pusu, ale pozdě. Mávla rukou, aby všichni poodstoupili, a otevřela dveře.

První, co Tomík uviděl, bylo břicho v napnuté růžové košili. Teprve když pořádně zaklonil hlavu, zjistil, komu břicho patří. Před ním stál obr. Byl nejméně o dvě hlavy větší než tatínek! A tatínek rozhodně nebyl žádný drobek. Tomíkovi připadalo, že ten muž má všechno větší. Nos, oči, bradu… Dokonce i jeho úsměv byl obrovský. V ruce držel kufřík na kolečkách, který vedle něj vypadal legračně maličký, skoro jako by byl pro panenky.

A v tu chvíli to Tomíkovi došlo. Takového obra už přece viděl! V cirkuse. Byl to nejsilnější muž světa. Zvedal nad hlavu těžké činky, trhal řetězy tlusté jako hadi, a když foukl k dětem v první řadě, všem jim vyletěl popcorn z kelímků. Po celou dobu mu na rameni seděla malinkatá opička a tvářila se děsně legračně.

"Hubert nás opravdu bavil. Děti si rychle oblíbily Andělku s Tomíkem a díky příběhu i zábavným úkolům v knížce se nenásilně učily, že každý člověk může být jiný a zaslouží si naše pochopení."

Lenka Měřická

učitelka MŠ