Bojuj o to, co chceš a buď připravený to dostat!
Hra o sen
Deset třináctiletých, výjimečně nadaných dětí odjíždí do staré zapomenuté vily uprostřed divoké přírody. Čeká je tvrdý boj. Byly vybrány do nové televizní soutěže Tajný mecenáš. Kdo vyhraje, získá vlastního mecenáše – člověka, který mu zaplatí vše, co bude potřebovat, aby mohl rozvíjet svůj mimořádný talent.
Soutěžící děti totiž spojuje jedna věc – vyrůstají v rodinách, které nemají peníze. Jde tedy o hodně. Vyhrát ale může jen jeden! Bude to zapálená šachistka, nadějný spisovatel, geniální houslistka, matematik nebo někdo úplně jiný?
Soutěž je podivná, nebezpečná a její pravidla se vymykají zdravému rozumu.
Teď už ale není cesty zpět. Neúprosný boj právě začíná!
Co si o knize myslí
Hra o sen je zábavná, dobrodružná kniha plná emocí. Když jsem jí začala číst, nemohla jsem přestat.
Hltala jsem slovo od slova a měla pocit, že toto napínavé dobrodružství prožívám s těmito téměř geniálními hrdiny.
— Anastázie, 15 let
Skvělá kniha, která zaujme nejen děti, ale i dospělé. Je to jako kdybyste se koukali na skutečnou reality show v televizi.
— Ludvík, 13 let
Ukázky z knihy
Leon našel v zahradě mrtvého hraboše a rozhodl se ho vypreparovat. Byl si jistý, že právě to bude geniální dárek pro mecenáše. Dal si na nos kolíček na prádlo, aby necítil ten strašný smrad, který se z hraboše linul, oblékl si bílý plášť a na ruce si navlékl gumové rukavice.
Stáhl hrabošovi kůži, odstranil mu oční bulvy a vyndal mozek z mozkovny. Kůži potom strčil do kýble s horkou vodou, ve které byl rozpuštěný prášek na praní a aviváž. Podivný cár, který po pár minutách vyndal, hraboše vůbec nepřipomínal.
On ale věděl, že není proč se zneklidňovat. Takovou preparaci nedělal poprvé. Když zplihlý kožíšek vysuší fénem a natáhne ho na model, který si připravil z drátů a dřevité vlny, bude hraboš vypadat jako živý. Místo očí mu dá korálky, načechrá srst a na krk mu dá červenou mašli.
Už teď věděl, že má vyhráno. Krásnější dárek nikdo z dětí mít nebude…
…Limuzína se rozjela. Leon to nevydržel a rýpnul si: „Ty jsi ten geniální spisovatel s příšernou matkou, viď? To byla ona, cos jí mával?“
Filipovi se nechtělo znovu vysvětlovat, jak to režisér schválně celé sestříhal, aby z toho maminka vyšla jako fúrie. Naštěstí nemusel říkat vůbec nic. Zastal se ho vysoký hubený kluk: „Buď v klidu. Ze mě taky udělali blbečka.
Místo toho, aby ukázali, jak jsem dobrej v matice, pořád točili mýho tátu na vozíku a mámu, jak ho krmí kaší. Ale co,“ povzdechl si a pohodil patkou, která mu neustále padala do očí, „alespoň mi lidi poslali hlasy.“ Kývl hlavou k Filipovi a usmál se: „Já jsem Adam.“