Kryštof a Torpédo
Autorka: Pavlína Jurková
Každé mládě potřebuje čas, trpělivost a lásku. Ať už má dvě nohy… anebo čtyři.
U Zvoníčků mají náramnou radost – jejich fence Báře se narodila štěňátka. Jenže jedno z nich je tak maličké, že všem dělá starosti. Přežije? A pokud ano, na jak dlouho?
Tohle štěně se ale jen tak nevzdává. Chce žít, běhat, milovat… a taky pořádně zlobit. V nové rodině dostane jméno Torpédo a brzy je jasné, že mu patří právem. To pravé dobrodružství však začíná až ve chvíli, kdy se narodí malý Kryštof.
Veselý i dojemný příběh o společném vyrůstání, radostech i strastech dospívání – a především o tom, že opravdová blízkost s sebou nese i velkou odpovědnost.
Zaujala vás kniha Kryštof a Torpédo? Kniha vychází 12. května 2026 v Nakladatelství 65. pole.
Nahlédněte do příběhu
Přečtěte si ukázku a nechte se vtáhnout do světa jedinečného přátelství Kryštofa a jeho psa Torpéda.
Štěně v nesnázích
Po obědě se štěňátka rozhodla dát si pořádného šlofíka. Namačkaná na sobě spokojeně pochrupovala, když vtom… Zazvonil zvonek. Slečna Růžová okamžitě vyskočila na nohy a začala štěkat na celé kolo. Bráškové se přidali. Jako vždycky, když někdo zvonil.
Ale tentokrát bylo něco jinak. Slečna Růžová naklonila hlavičku a upřela oči na paní Zvoníčkovou. Proč nejde otevřít? Tohle nebude obyčejná návštěva… Do kuchyně se mezitím přiřítily všechny tři dívky. Julinka se chytila maminky za sukni.
„To už jsou oni?“ zašeptala.
Paní Zvoníčková jen přikývla a napomenula pejsky: „Ticho! Máme důležitou návštěvu.“
Sundala si zástěru, uhladila vlasy a šla otevřít. Za chvilku už v kuchyni stáli dva mladí lidé. Paní s podivným účesem se jmenovala Petra, pán s pihovatým obličejem a legračními brýlemi se představil jako Matyáš. Byli ještě mladí a bezstarostní a vůbec netušili, že se jim jednoho dne narodí syn jménem Kryštof.
Teď si přijeli vybrat štěně. Jakmile uviděli bedýnku plnou chlupáčků, úplně se jim rozzářily oči. Dospělácké chování šlo stranou, hned si dřepli na zem. Běhali po čtyřech, smáli se na celé kolo, nechali se štěňátky okusovat a neuvěřitelně na ně šišlali: „Vy jste tak lostomiloušký. Úplně loskošný…“
Petra se smála a kroutila hlavou, když jí štěně viselo za cop. Matyáš si sundal brýle a nechal se zasypávat psími polibky. Bráškové Slečny Růžové nadšeně vyskakovali, štěkali a předváděli se. Jen Slečna Růžová nic.
Co jsou zač? Proč tak ječí? Pryč. Rychle pryč!
V temném parku
Na nádraží Kryštof večer sám nesměl a dobře věděl proč. Jednou tu s tátou viděli pána, který mluvil s košem na odpadky. A koš mu odpovídal.
Kryštofovi se stáhl žaludek. Najednou z celé té akce neměl vůbec dobrý pocit. Mrzelo ho, že Petře lhal. A taky litoval Torpédo, že s nimi musela jít. Třásla se zimou a pořád pokukovala po Danielovi, jako by se ho bála. V dálce zahoukal vlak. Všichni sebou trhli. Na parkovišti před nádražím stála dodávka s nápisem Charita. Před ní se táhla fronta lidí s červenými nosy od mrazu. Čekali na polévku. A u výdeje stála Klára. Helenčina maminka! Kryštof se vyděsil. Přikrčil se, narazil si kulicha až do očí a přetáhl si kapuci.
„Pojďte,“ sykl na kluky. Zrychlili krok a sklopili hlavy.
Za nádražím byl park. Temný, tichý a plný stínů. Z pěti lamp svítily jen dvě. Na zemi se válely plechovky od piva a nedopalky.
„Pěknej pes,“ houkl jeden z lidí postávajících opodál a natáhl ruku k Torpédu. Ucítila pach alkoholu a otřásla se. Navíc ji cigaretový kouř štípal do čumáku. Stáhla ocas a obloukem ho obešla.
„Tak nic, no!“ odplivl si muž.
Šli dál. Tiše. Až moc tiše. Kryštof měl pocit, že větve stromů pokryté sněhem vypadají jako ruce. Bílé, dlouhé ruce, které po něm každou chvíli sáhnou. Litoval, že radši nezůstal doma.
"Skvěle zpracované téma přátelství. To nepřenositelné štěstí, když se pes stane součástí vašeho života. Tuším, že všechny pejskařské rodiny zajásají."
Zuzana Noviková
literární redaktorka
Zaujala vás kniha Kryštof a Torpédo?
Objednejte si ji ještě dnes a nechte se vtáhnout do jedinečného dobrodružství.